10:50
SE SV.JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA 06-40 SE SVATÝM JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA Předneseno v Brněnské akademii duchovního života ctih.Patrika Kužely ve dnech 6.6.2015-20.7.2015.. 6. Když sv.Jan Pavel zdůraznil …Více
SE SV.JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA 06-40
SE SVATÝM JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA
Předneseno v Brněnské akademii duchovního života ctih.Patrika Kužely ve dnech 6.6.2015-20.7.2015..
6.
Když sv.Jan Pavel zdůraznil porušení pracovních práv člověka jako důležitý činitel změn v roce 1989, tedy jako další faktor uvedl nevhodnost hospodářského systému. Přitom dodal, že „zde nejde pouze o technický problém, nýbrž spíše o důsledky porušování lidských práv na hospodářskou iniciativu, na vlastnictví a na svobodu v hospodářské oblasti.“ (CENT.ANNUS,24)
Co to znamená nevhodnost hospodářského systému? Každý hospodářský systém se naplňuje v blahobytu člověka a celé lidské rodiny, tozn. v tom, jak odpovídá přirozeným potřebám člověka.
Lidská potřeba je stav člověka, vyznačující se nedostatkem podmínek k jeho udržování a rozvoji. Tak jsou potřeby zdrojem lidské činnosti. Lidské potřeby jsou různé. Člověk předně touží po sebezachování, dále i po vlastním rozvoji rozmnožováním se, dále směřuje k uplatnění se ve společnosti, a konečně touží po poznání, po souladu, po dokonalosti. Základní potřeby jsou spojeny s nedostatkem. Mohou být uspokojovány jen v nějakém fyzickém a společenském prostředí. Vedle toho rozvojové potřeby nezávisejí na tomto prostředí. Jejich účinkem je umocnění životní činnosti. Člověk je přirozeně proniknut snahou o životní růst. Má povinnost a odpovědnost rozvinout se podle svého nadání.
Hospodářský systém zahrnuje různá společenská zařízení, postupy, vztahy a hodnoty, sloužící k uspokojování lidských potřeb. Základní zásady a pravidla hospodářské činnosti a vědy o hospodářství mají vycházet z lidské přirozenosti, stvořené Bohem. Avšak ani předmětný účel hospodářské činnosti nemůže být mravně lhostejný. Hospodářská činnost má totiž za úkol opatřit vhodná, správná a pravá dobra. Tato dobra má však opatřovat v pořadí jejich důležitosti.
Když se zdůrazňuje souvislost hospodářství s mravním zákonem, tedy to neznamená, že by hospodářská činnost postrádala své vlastní zákony. Účinnou příčinou hospodářské činnosti je dílem člověk, dílem také okolní stvoření a jeho zákony. Vedle těchto zákonů se v hospodářství uplatňují také vlastní hospodářské zákony. K nim patří třeba to, že cena zboží stoupá, když stoupá za jinak stejných okolností poptávka, nebo to, že se lidé snaží nakupovat co nejlevněji. Tyto zákony však neplatí absolutně. Jsou to jen hypotetické věty, při kterých zůstává svobodná vůle člověka nevyslovenou podmínkou, která může změnit působnost toho či onoho hospodářského zákona. A tak hospodářské zákony vyjadřují pouze směřování, které se uplatní jenom za jistých podmínek. V tomto směru je hospodářská činnost poměrně samostatná. Musí se řídit vlastní účelovostí, třebaže to není účelovost nejvyšší.
Hlavní účinnou příčinou hospodářské činnosti je samotný člověk a jeho práce. Kromě člověka zapříčiňuje hospodářskou činnost také okolní stvořená příroda. Ta poskytuje suroviny, palivo, energii a jiné věci. Socialisté a liberálové popírají součinnost stvořené přírody, nebo prostě podceňují její význam. Výsledkem jejich počínání, které se neohlíží na přírodní prostředí, je ekologická spoušť a narušené tvorstvo kolem nás.
Východiskem pro posouzení vhodnosti nějakého hospodářského systému je správné hodnocení věcí a činností tak, aby to odpovídalo přirozenému založení člověka a jeho potřebám. Hospodářská hodnota nějakého statku je jeho užitečnost či použitelnost, vzhledem k lidským potřebám. Marx se mýlil, když si myslel, že hodnota statku závisí především na tom, kolik se na jeho opatření muselo vynaložit práce. Když ztratíme jednu botu, tak ta druhá je pro nás bezcenná, i když se na ni vynaložilo hodně práce. A když zabloudíme v poušti, tak pro nás bude mít větší hodnotu sklenice vody, než třeba koncertní piano. V komunistickém hospodářském systému se pak ukázala celá jeho nepřiměřenost, ba zrůdnost, když byla práce pro společnost vyvýšena za něco božského: o práci se zpívaly oslavné písně, jakoby to byla jediná cesta ke spáse. Naopak člověk, tedy subjekt, prostě někdo byl snížen na prostředek. Tím se mu upírala svoboda na cokoli: na soukromou podnikavost, na vlastnictví.
Na druhé straně je úchylná také opačná krajnost, o níž komunisté snili, a kterou umísťovali do své budoucí utopie: práce tam bude zrušena jako zbytečná. A spotřební demokracie, která se po pádu komunismu rozšířila v bývalých komunistických státech, vlastně svou rozsáhlou nabídkou překryla všechny komunistické sny, takže byl teoretický materialismus komunistů snadno vystřídán praktickým materialismem konzumentů. Z věrných dětí komunistů se stali tuláci, přesvědčení o práci už zrušené.
Jenže člověk je k práci povolán. (Gn 1,28; I Tes, 4,11) I přes námahu, s níž je práce spojena, je dobrem přinášejícím člověku radost. (Kaz 2,10, 4,9; Jan 6,27; Sk 24,16)
Avšak i v samotné práci nutno vždy uznávat lidskou důstojnost pracovníka. Práce není pouhé zboží.(RERUM NOVARUM, 16)
Ač je práce obecnou lidskou povinností každého člověka, není správné ji vyvyšovat za nejvyšší a jediný cíl života. Práce je prostředek k zdokonalení člověka jako člověka a ke splnění jeho závazků vůči společnosti. Je sice pravda, že člověk má povolání k práci, ale přesto práce je pro člověka, a ne naopak. Přirozeným účelem a cílem práce, jakož i celého hospodářského systému má vždy zůstat člověk. Pokud se tak někdy neděje, tedy je hospodářský systém nevhodný a nedůstojný člověka.
Avšak je zde něco hlubšího. Člověk je bytost, která vždy ukazuje k nějakému smyslu, který ji přirozeně přesahuje. Proto je původ pravé hodnoty práce vždy v něčem vyšším, než je člověk sám, v tom, co dává smysl jeho lidství, v někom přesažném a osobním, totiž v Bohu. Práce je koneckonců oslavou Boha. (KOL 3,17) Člověk se jejím prostřednictvím může přibližovat k Bohu. Když vtiskuje věcem rozumný řád, tak se stává Božím spolupracovníkem. (SUMMA CONTRA GENT.,III,24,64,113)
Člověk se svou prací, obětovanou Bohu, přibližuje k samotnému vykupitelskému dílu Ježíše Krista. Kristus dal práci vynikající důstojnost tím, že vlastníma rukama pracoval. (GAUDIUM ET SPES, 67) Člověku se nabízí potvrzení hodnoty práce, a vůbec hospodaření v Ježíšově životě, který až do třicátého roku svého pozemského života žil životem pracovníka. Vzhledem ke spojení práce s námahou lze tam objevit také podíl na Kristově kříži.
Člověk se tedy vlastní prací podílí na budování Kristova království ve světě. Až bude naší společnosti dáno dospět k dovršení, přetrvá všechno, co bylo vykonáno v lásce. (I KOR 13,8)
Prosíme Tě, náš Pane, ať tato konečná naděje a očekávání nové země a nového životního prostředí, neoslabí, nýbrž naopak povzbudí lidské úsilí o zvelebení tohoto životního prostředí, kde roste tělo oné nové lidské rodiny, která již může poskytnout jakýsi nástin, obrys nového věku. (GAUDIUM ET SPES,39)
SE SVATÝM JANEM PAVLEM KOLEM SVĚTA
Předneseno v Brněnské akademii duchovního života ctih.Patrika Kužely ve dnech 6.6.2015-20.7.2015..
6.
Když sv.Jan Pavel zdůraznil porušení pracovních práv člověka jako důležitý činitel změn v roce 1989, tedy jako další faktor uvedl nevhodnost hospodářského systému. Přitom dodal, že „zde nejde pouze o technický problém, nýbrž spíše o důsledky porušování lidských práv na hospodářskou iniciativu, na vlastnictví a na svobodu v hospodářské oblasti.“ (CENT.ANNUS,24)
Co to znamená nevhodnost hospodářského systému? Každý hospodářský systém se naplňuje v blahobytu člověka a celé lidské rodiny, tozn. v tom, jak odpovídá přirozeným potřebám člověka.
Lidská potřeba je stav člověka, vyznačující se nedostatkem podmínek k jeho udržování a rozvoji. Tak jsou potřeby zdrojem lidské činnosti. Lidské potřeby jsou různé. Člověk předně touží po sebezachování, dále i po vlastním rozvoji rozmnožováním se, dále směřuje k uplatnění se ve společnosti, a konečně touží po poznání, po souladu, po dokonalosti. Základní potřeby jsou spojeny s nedostatkem. Mohou být uspokojovány jen v nějakém fyzickém a společenském prostředí. Vedle toho rozvojové potřeby nezávisejí na tomto prostředí. Jejich účinkem je umocnění životní činnosti. Člověk je přirozeně proniknut snahou o životní růst. Má povinnost a odpovědnost rozvinout se podle svého nadání.
Hospodářský systém zahrnuje různá společenská zařízení, postupy, vztahy a hodnoty, sloužící k uspokojování lidských potřeb. Základní zásady a pravidla hospodářské činnosti a vědy o hospodářství mají vycházet z lidské přirozenosti, stvořené Bohem. Avšak ani předmětný účel hospodářské činnosti nemůže být mravně lhostejný. Hospodářská činnost má totiž za úkol opatřit vhodná, správná a pravá dobra. Tato dobra má však opatřovat v pořadí jejich důležitosti.
Když se zdůrazňuje souvislost hospodářství s mravním zákonem, tedy to neznamená, že by hospodářská činnost postrádala své vlastní zákony. Účinnou příčinou hospodářské činnosti je dílem člověk, dílem také okolní stvoření a jeho zákony. Vedle těchto zákonů se v hospodářství uplatňují také vlastní hospodářské zákony. K nim patří třeba to, že cena zboží stoupá, když stoupá za jinak stejných okolností poptávka, nebo to, že se lidé snaží nakupovat co nejlevněji. Tyto zákony však neplatí absolutně. Jsou to jen hypotetické věty, při kterých zůstává svobodná vůle člověka nevyslovenou podmínkou, která může změnit působnost toho či onoho hospodářského zákona. A tak hospodářské zákony vyjadřují pouze směřování, které se uplatní jenom za jistých podmínek. V tomto směru je hospodářská činnost poměrně samostatná. Musí se řídit vlastní účelovostí, třebaže to není účelovost nejvyšší.
Hlavní účinnou příčinou hospodářské činnosti je samotný člověk a jeho práce. Kromě člověka zapříčiňuje hospodářskou činnost také okolní stvořená příroda. Ta poskytuje suroviny, palivo, energii a jiné věci. Socialisté a liberálové popírají součinnost stvořené přírody, nebo prostě podceňují její význam. Výsledkem jejich počínání, které se neohlíží na přírodní prostředí, je ekologická spoušť a narušené tvorstvo kolem nás.
Východiskem pro posouzení vhodnosti nějakého hospodářského systému je správné hodnocení věcí a činností tak, aby to odpovídalo přirozenému založení člověka a jeho potřebám. Hospodářská hodnota nějakého statku je jeho užitečnost či použitelnost, vzhledem k lidským potřebám. Marx se mýlil, když si myslel, že hodnota statku závisí především na tom, kolik se na jeho opatření muselo vynaložit práce. Když ztratíme jednu botu, tak ta druhá je pro nás bezcenná, i když se na ni vynaložilo hodně práce. A když zabloudíme v poušti, tak pro nás bude mít větší hodnotu sklenice vody, než třeba koncertní piano. V komunistickém hospodářském systému se pak ukázala celá jeho nepřiměřenost, ba zrůdnost, když byla práce pro společnost vyvýšena za něco božského: o práci se zpívaly oslavné písně, jakoby to byla jediná cesta ke spáse. Naopak člověk, tedy subjekt, prostě někdo byl snížen na prostředek. Tím se mu upírala svoboda na cokoli: na soukromou podnikavost, na vlastnictví.
Na druhé straně je úchylná také opačná krajnost, o níž komunisté snili, a kterou umísťovali do své budoucí utopie: práce tam bude zrušena jako zbytečná. A spotřební demokracie, která se po pádu komunismu rozšířila v bývalých komunistických státech, vlastně svou rozsáhlou nabídkou překryla všechny komunistické sny, takže byl teoretický materialismus komunistů snadno vystřídán praktickým materialismem konzumentů. Z věrných dětí komunistů se stali tuláci, přesvědčení o práci už zrušené.
Jenže člověk je k práci povolán. (Gn 1,28; I Tes, 4,11) I přes námahu, s níž je práce spojena, je dobrem přinášejícím člověku radost. (Kaz 2,10, 4,9; Jan 6,27; Sk 24,16)
Avšak i v samotné práci nutno vždy uznávat lidskou důstojnost pracovníka. Práce není pouhé zboží.(RERUM NOVARUM, 16)
Ač je práce obecnou lidskou povinností každého člověka, není správné ji vyvyšovat za nejvyšší a jediný cíl života. Práce je prostředek k zdokonalení člověka jako člověka a ke splnění jeho závazků vůči společnosti. Je sice pravda, že člověk má povolání k práci, ale přesto práce je pro člověka, a ne naopak. Přirozeným účelem a cílem práce, jakož i celého hospodářského systému má vždy zůstat člověk. Pokud se tak někdy neděje, tedy je hospodářský systém nevhodný a nedůstojný člověka.
Avšak je zde něco hlubšího. Člověk je bytost, která vždy ukazuje k nějakému smyslu, který ji přirozeně přesahuje. Proto je původ pravé hodnoty práce vždy v něčem vyšším, než je člověk sám, v tom, co dává smysl jeho lidství, v někom přesažném a osobním, totiž v Bohu. Práce je koneckonců oslavou Boha. (KOL 3,17) Člověk se jejím prostřednictvím může přibližovat k Bohu. Když vtiskuje věcem rozumný řád, tak se stává Božím spolupracovníkem. (SUMMA CONTRA GENT.,III,24,64,113)
Člověk se svou prací, obětovanou Bohu, přibližuje k samotnému vykupitelskému dílu Ježíše Krista. Kristus dal práci vynikající důstojnost tím, že vlastníma rukama pracoval. (GAUDIUM ET SPES, 67) Člověku se nabízí potvrzení hodnoty práce, a vůbec hospodaření v Ježíšově životě, který až do třicátého roku svého pozemského života žil životem pracovníka. Vzhledem ke spojení práce s námahou lze tam objevit také podíl na Kristově kříži.
Člověk se tedy vlastní prací podílí na budování Kristova království ve světě. Až bude naší společnosti dáno dospět k dovršení, přetrvá všechno, co bylo vykonáno v lásce. (I KOR 13,8)
Prosíme Tě, náš Pane, ať tato konečná naděje a očekávání nové země a nového životního prostředí, neoslabí, nýbrž naopak povzbudí lidské úsilí o zvelebení tohoto životního prostředí, kde roste tělo oné nové lidské rodiny, která již může poskytnout jakýsi nástin, obrys nového věku. (GAUDIUM ET SPES,39)