Svatá Maria Faustýna Kowalská - apoštolka Božího milosrdenství. sv. Faustýna Kowalska Maria Faustina /Helena/ Kowalska 5. října, připomínka Postavení: řeholnice KMBM Úmrtí: 1938 ŽIVOTOPIS Pocházela …Více
Svatá Maria Faustýna Kowalská - apoštolka Božího milosrdenství.
sv. Faustýna Kowalska
Maria Faustina /Helena/ Kowalska
5. října, připomínka
Postavení:
řeholnice KMBM
Úmrtí:
1938
ŽIVOTOPIS
Pocházela z polské diecéze Włocłavek. Její život byl prostoupen mnoha milostmi, ale i těžkostmi a velkým utrpením. Stala se řeholnicí Kongregace Matky Božího Milosrdenství. Její poslání, ke kterému byla vyvolena, spočívá v připomenutí milosrdné Boží lásky, o níž hovoří Bible a v předání nového způsobu úcty pro celý svět. Proto je nazývána i Ježíšovou sekretářkou a apoštolkou. Zemřela ve 33 letech na TBC v Krakově-Łagiewnikách.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
APOŠTOLKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ
Narodila se 25.8. 1905 v Głogowci v Polsku, Stanislavovi a Marianě Kowalských, jako třetí dítě z deseti. Rodina patřila k farnosti Świnice Warckie v diecézi Włocłavek. Žila z velmi chudého hospodářství a otec pracoval i jako tesař. Helena, pozdější sestra Faustýna, už v sedmi letech pocítila před vystavenou Nejsv. svátostí první pozvání k hlubšímu životu s Pánem. K prvnímu svatému přijímání přistoupila v 9ti letech a od té doby v ní rostla touha po apoštolském působení. Jakmile se naučila trochu číst, sedávala nad knihou Životopisy svatých, která prý byla jedinou knihou v rodině. Příběhy svatých pak vyprávěla druhým. Do školy chodila asi od 11ti let a jen tři roky, pak začala polsko-ruská válka.
Velká chudoba znemožňovala Kowalským společnou nedělní návštěvu bohoslužeb v sousední vesnici, protože neměli potřebné oblečení a obuv pro všechny členy. Malá Helena doma proto organizovala společné modlitby používané při liturgii, aby mši svatou prožívali alespoň duchovně. Po skončení války 16tiletá Helena, aby finančně vypomohla rodině, odešla sloužit do Aleksandrówa u Łódži, vzdálené 50 km jihovýchodně od rodné vesnice. Po necelém roce, zneklidňována viděním neznámého světla, pocítila naléhavé volání do kláštera. O souhlas rodičů však žádala marně. Otec odůvodňoval zamítnutí i potřebou věna. Helena proto v 17ti letech znovu odešla do Łódži, tentokrát k příbuzným a pracovala přes rok v prodejně M. Sadowské. Ani pak jí rodiče nedávali naději na souhlas a tak začala zkoušet žít světským životem.
Při jedné taneční zábavě měla vidění zkrvaveného Ježíše a vnímala jeho výčitku: "Jak dlouho tě mám trpět, jak dlouho mě budeš pokoušet?" Pak ji v lodžské katedrále vnitřní hlas vyzval, aby jela hned do Varšavy. Strýc se ji pokoušel zadržet, ale nakonec se stal jejím pomocníkem v útěku od rodiny. V neznámém prostředí Varšavy se Helena obrátila s prosbou k Panně Marii, aby vedla její kroky. Poté v duši obdržela výzvu jít za město. Tam u dobrých lidí přenocovala a ráno se vrátila hledat klášter, který by ji přijal. Nemohla ale takový najít a již znechucena zaklepala na dveře posledního - u sester Božího milosrdenství v Źytné ulici 3/9. Zde jí představená poradila, aby alespoň rok pracovala a vydělala si na výbavu. Uposlechla a práci našla u Lipszyců v Ostrówku. Když se 1.8. 1925 vrátila za představenou, ta ji poslala zeptat se "Pána domu" zda ji přijme. Šla tedy do kaple, kde uslyšela: "Ano, přijímám, jsi v mém srdci."
Po prvních týdnech Helenino nadšení vystřídaly určité pochybnosti, pro které chtěla jít za představenou. Od toho ji odradila vize bolestné Ježíšovy tváře na zácloně v kapli. Na otázku, kdo mu to způsobil, vnímala odpověď, že bolest Ježíše souvisí s jejími myšlenkami na opuštění kongregace. Řekl jí: "Já jsem tě přece povolal sem a připravil ti mnoho milostí." Po prosbě o odpuštění přistoupila Helena ke svátosti smíření.
Vzájemná láska se neobejde bez bolesti - že k ní patří utrpení na obou stranách, vidíme i v tomto životopise sestry Faustýny. Láska vyžaduje oběti.
Ještě jako kandidátka prožila mystické vidění očistce, na jehož konci jí Ježíš řekl: "Mé milosrdenství to nechce, ale nařizuje to spravedlnost."
Po postulátu ve Varšavě byla 23.1. 1926 poslána do Krakova-Łagiewnik, do velkého domu kongregace (Matky Božího Milosrdenství) s internátem a ústavem Josefov, pro výchovu dívek. Zde, 30. dubna téhož roku, měla obláčku s přijetím nového jména Marie Faustýna. Tehdy jí také bylo zjeveno kolik bude muset vytrpět, přičemž omdlela.
Jako novicka pracovala v kuchyni, projevovala horlivost v modlitbě i v práci, během rekreace byla veselá a družná. Po ročním noviciátu prožila období duchovní tmy a připojilo se i tělesné utrpení. O Velkém pátku 1928 jí dal Pán vnitřně poznat, kolik toho pro ni vytrpěl. Na duši posílena ke společnému životu s ním, složila 30.4. 1928 sliby na jeden rok, které po pět let opakovala.
V druhém říjnovém týdnu byla na generální kapitule za matku představenou zvolena Michaela Moraczewska, jejíž vedení, pomoc a útěcha provázely Faustýnu do konce života. Na poslední říjnový den byla Faustýna přeložena zpět do Varšavy a v únoru odtud do kláštera ve Vilně (dnes Vilnius v Litvě), patřícího v té době Polsku. Již v červnu se vracela do nového domu ve Varšavě a brzy, během noviciátu, vystřídala další místa.
Koncem jara 1930 nastoupila do kongregačního domu v Płocku, kde 22.2. 1931 měla v cele vidění "Pána Ježíše oblečeného do bílých šatů. Jednu ruku měl pozdviženou k žehnání a druhá se dotýkala šatů na hrudi. Z poodhrnutých šatů na hrudi vycházely dva velké paprsky: jeden červený a druhý světlý. ...Po chvíli Ježíš řekl: Namaluj obraz podle toho, co vidíš, s nápisem: Ježíši, důvěřuji Ti. Toužím, aby byl tento obraz uctíván nejprve ve vaší kapli a na celém světě. Slibuji, že duše, která bude tento obraz uctívat, nezahyne." (Deník 47-48)
Jak Faustýna v deníku psaném na výslovné přání Pána Ježíše uvádí, on chtěl obraz malovaný štětcem a jeho posvěcení vykonat první neděli po velikonocích, kterou určil za svátek milosrdenství. Dále vyslovil požadavek, aby kněží kázali o jeho velkém milosrdenství vůči hříšným duším.
O problému, že duše, kterým chce pomáhat, nevěří jeho dobrotě, hovořil při dalším vidění, za kterého z jeho srdce vyšlehly dva paprsky jako krev a voda. Tehdy pochopila, že jsou Božím milosrdenstvím. Ježíš zároveň vyzval k modlitbě s vírou a láskou za obrácení konkrétního hříšníka, která má znít: "PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA Zamyslím se nad významem úcty k Božímu milosrdenství, které si denně budu připomínat v hodině Ježíšovy smrti a naučím se modlitby k němu.
Bože, Tys nám zjevil, že láska k Tobě a k bližnímu je naplněním všech Tvých přikázání; pomáhej nám, abychom jako svatá Faustýna Kowalska se stali ctiteli Tvého milosrdenství a ochotně je prokazovali bližním a tak patřili mezi ty, kdo vejdou do Tvého království. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
sv. Faustýna Kowalska
Maria Faustina /Helena/ Kowalska
5. října, připomínka
Postavení:
řeholnice KMBM
Úmrtí:
1938
ŽIVOTOPIS
Pocházela z polské diecéze Włocłavek. Její život byl prostoupen mnoha milostmi, ale i těžkostmi a velkým utrpením. Stala se řeholnicí Kongregace Matky Božího Milosrdenství. Její poslání, ke kterému byla vyvolena, spočívá v připomenutí milosrdné Boží lásky, o níž hovoří Bible a v předání nového způsobu úcty pro celý svět. Proto je nazývána i Ježíšovou sekretářkou a apoštolkou. Zemřela ve 33 letech na TBC v Krakově-Łagiewnikách.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
APOŠTOLKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ
Narodila se 25.8. 1905 v Głogowci v Polsku, Stanislavovi a Marianě Kowalských, jako třetí dítě z deseti. Rodina patřila k farnosti Świnice Warckie v diecézi Włocłavek. Žila z velmi chudého hospodářství a otec pracoval i jako tesař. Helena, pozdější sestra Faustýna, už v sedmi letech pocítila před vystavenou Nejsv. svátostí první pozvání k hlubšímu životu s Pánem. K prvnímu svatému přijímání přistoupila v 9ti letech a od té doby v ní rostla touha po apoštolském působení. Jakmile se naučila trochu číst, sedávala nad knihou Životopisy svatých, která prý byla jedinou knihou v rodině. Příběhy svatých pak vyprávěla druhým. Do školy chodila asi od 11ti let a jen tři roky, pak začala polsko-ruská válka.
Velká chudoba znemožňovala Kowalským společnou nedělní návštěvu bohoslužeb v sousední vesnici, protože neměli potřebné oblečení a obuv pro všechny členy. Malá Helena doma proto organizovala společné modlitby používané při liturgii, aby mši svatou prožívali alespoň duchovně. Po skončení války 16tiletá Helena, aby finančně vypomohla rodině, odešla sloužit do Aleksandrówa u Łódži, vzdálené 50 km jihovýchodně od rodné vesnice. Po necelém roce, zneklidňována viděním neznámého světla, pocítila naléhavé volání do kláštera. O souhlas rodičů však žádala marně. Otec odůvodňoval zamítnutí i potřebou věna. Helena proto v 17ti letech znovu odešla do Łódži, tentokrát k příbuzným a pracovala přes rok v prodejně M. Sadowské. Ani pak jí rodiče nedávali naději na souhlas a tak začala zkoušet žít světským životem.
Při jedné taneční zábavě měla vidění zkrvaveného Ježíše a vnímala jeho výčitku: "Jak dlouho tě mám trpět, jak dlouho mě budeš pokoušet?" Pak ji v lodžské katedrále vnitřní hlas vyzval, aby jela hned do Varšavy. Strýc se ji pokoušel zadržet, ale nakonec se stal jejím pomocníkem v útěku od rodiny. V neznámém prostředí Varšavy se Helena obrátila s prosbou k Panně Marii, aby vedla její kroky. Poté v duši obdržela výzvu jít za město. Tam u dobrých lidí přenocovala a ráno se vrátila hledat klášter, který by ji přijal. Nemohla ale takový najít a již znechucena zaklepala na dveře posledního - u sester Božího milosrdenství v Źytné ulici 3/9. Zde jí představená poradila, aby alespoň rok pracovala a vydělala si na výbavu. Uposlechla a práci našla u Lipszyců v Ostrówku. Když se 1.8. 1925 vrátila za představenou, ta ji poslala zeptat se "Pána domu" zda ji přijme. Šla tedy do kaple, kde uslyšela: "Ano, přijímám, jsi v mém srdci."
Po prvních týdnech Helenino nadšení vystřídaly určité pochybnosti, pro které chtěla jít za představenou. Od toho ji odradila vize bolestné Ježíšovy tváře na zácloně v kapli. Na otázku, kdo mu to způsobil, vnímala odpověď, že bolest Ježíše souvisí s jejími myšlenkami na opuštění kongregace. Řekl jí: "Já jsem tě přece povolal sem a připravil ti mnoho milostí." Po prosbě o odpuštění přistoupila Helena ke svátosti smíření.
Vzájemná láska se neobejde bez bolesti - že k ní patří utrpení na obou stranách, vidíme i v tomto životopise sestry Faustýny. Láska vyžaduje oběti.
Ještě jako kandidátka prožila mystické vidění očistce, na jehož konci jí Ježíš řekl: "Mé milosrdenství to nechce, ale nařizuje to spravedlnost."
Po postulátu ve Varšavě byla 23.1. 1926 poslána do Krakova-Łagiewnik, do velkého domu kongregace (Matky Božího Milosrdenství) s internátem a ústavem Josefov, pro výchovu dívek. Zde, 30. dubna téhož roku, měla obláčku s přijetím nového jména Marie Faustýna. Tehdy jí také bylo zjeveno kolik bude muset vytrpět, přičemž omdlela.
Jako novicka pracovala v kuchyni, projevovala horlivost v modlitbě i v práci, během rekreace byla veselá a družná. Po ročním noviciátu prožila období duchovní tmy a připojilo se i tělesné utrpení. O Velkém pátku 1928 jí dal Pán vnitřně poznat, kolik toho pro ni vytrpěl. Na duši posílena ke společnému životu s ním, složila 30.4. 1928 sliby na jeden rok, které po pět let opakovala.
V druhém říjnovém týdnu byla na generální kapitule za matku představenou zvolena Michaela Moraczewska, jejíž vedení, pomoc a útěcha provázely Faustýnu do konce života. Na poslední říjnový den byla Faustýna přeložena zpět do Varšavy a v únoru odtud do kláštera ve Vilně (dnes Vilnius v Litvě), patřícího v té době Polsku. Již v červnu se vracela do nového domu ve Varšavě a brzy, během noviciátu, vystřídala další místa.
Koncem jara 1930 nastoupila do kongregačního domu v Płocku, kde 22.2. 1931 měla v cele vidění "Pána Ježíše oblečeného do bílých šatů. Jednu ruku měl pozdviženou k žehnání a druhá se dotýkala šatů na hrudi. Z poodhrnutých šatů na hrudi vycházely dva velké paprsky: jeden červený a druhý světlý. ...Po chvíli Ježíš řekl: Namaluj obraz podle toho, co vidíš, s nápisem: Ježíši, důvěřuji Ti. Toužím, aby byl tento obraz uctíván nejprve ve vaší kapli a na celém světě. Slibuji, že duše, která bude tento obraz uctívat, nezahyne." (Deník 47-48)
Jak Faustýna v deníku psaném na výslovné přání Pána Ježíše uvádí, on chtěl obraz malovaný štětcem a jeho posvěcení vykonat první neděli po velikonocích, kterou určil za svátek milosrdenství. Dále vyslovil požadavek, aby kněží kázali o jeho velkém milosrdenství vůči hříšným duším.
O problému, že duše, kterým chce pomáhat, nevěří jeho dobrotě, hovořil při dalším vidění, za kterého z jeho srdce vyšlehly dva paprsky jako krev a voda. Tehdy pochopila, že jsou Božím milosrdenstvím. Ježíš zároveň vyzval k modlitbě s vírou a láskou za obrácení konkrétního hříšníka, která má znít: "PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA Zamyslím se nad významem úcty k Božímu milosrdenství, které si denně budu připomínat v hodině Ježíšovy smrti a naučím se modlitby k němu.
Bože, Tys nám zjevil, že láska k Tobě a k bližnímu je naplněním všech Tvých přikázání; pomáhej nám, abychom jako svatá Faustýna Kowalska se stali ctiteli Tvého milosrdenství a ochotně je prokazovali bližním a tak patřili mezi ty, kdo vejdou do Tvého království. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
Osobnost Faustýny Kowalské.
Helena Kowalská, sestra Faustýna, pocházela z chudé rodiny, vzdělání neměla žádné, sotva se naučila číst a psát, přesto byla obdařena dary Ducha svatého:rozumem, moudrostí, radou.Dovedla poradit sestrám, otec Sopoćko, aby ji vyzkoušel, předkládal jí různé problémy a otázky k posouzení a ona dávala bezchybné odpovědi.Měla odvahu napomenout i starší sestry, …Více
Osobnost Faustýny Kowalské.
Helena Kowalská, sestra Faustýna, pocházela z chudé rodiny, vzdělání neměla žádné, sotva se naučila číst a psát, přesto byla obdařena dary Ducha svatého:rozumem, moudrostí, radou.Dovedla poradit sestrám, otec Sopoćko, aby ji vyzkoušel, předkládal jí různé problémy a otázky k posouzení a ona dávala bezchybné odpovědi.Měla odvahu napomenout i starší sestry, dokonce vytknout určité věci i představeným i matce generální představené, ale vždy to dělala s mírností, úctou a činila tak, jak zdůrazňovala, na popud samého Ježíše Krista.
Vyznačovala se velikou láskou k bližním, potřebným, hodně se modlila za duše v očistci trpící.Žila stále v přítomnosti Boží.Od chvíle, kdy zatoužila po řeholním životě, prožila všechny stupně mystického života od vzletů až po duchovní noc-až po sám vrchol.
Měla charismatické dary:
a)nadpřirozená vidění smyslová:viděla očima obraz Pána Ježíše milosrdného v Plocku a ve Vilně,
b)vnitřní vidění Pána Ježíše, posetého ranami, Dítěte Ježíše, vícekrát viděla Matku Boží, svatou Rodinu, sv.Barboru,
c)měla prorocké sny (známé i v životě sv.Boska), ve snu viděla a slyšela především sv.Terezii.
Občas dovedla číst v cizích myšlenkách, poznávala stav duše člověka, se kterým hovořila, zda je nebo není ve stavu milosti posvěcující.Když byl ve stavu těžkého hříchu, trpěla velkými bolestmi na rukou, nohou a v boku.
Na vzdálenost poznávala umírající a jejich potřeby a pak jim modlitbou pomáhala.Ukazovaly se jí duše v očistci a prosily o pomoc.Snažili se ji znepokojovat zlí duchové, kteří se jí zjevovali v různých podobách.
V roce 1936 prožívala v Krakově strašné vidění pekla:,,Dnes jsem byla v doprovodu anděla v hlubinách pekla.Je to obrovské místo, místo věčných trestů, trápení duší zavržených:první je ztráta Boha, druhé ustavičné výčitky svědomí, třetí vědomí, že tomu tak bude na věky, čtvrté trápení je oheň, který proniká duši, ale nezničí ji.Další muka jsou ustavičná temnota, strašný zápach.Přes temnoty se satani a duše vzájemně vidí, vidí zlo své i zlo cizí.Trápením pro duše je přítomnost satanova, obrovským utrpením je strašné zoufalství, nenávist Boha, ustavečné proklínání a rouhání.Jsou to muka společná všem.K těm však přicházejí ještě muka osobní, muka smyslů.Čím duše hřešila, tím je i trápena způsobem, který se nedá vylíčit.Ať si tedy již zde na zemi každý hříšník uvědomí, že čím na zemi hřešil, tím bude trestán na věčnosti.
Toto vše píši z Božího rozkazu, aby se žádná duše nevymlouvala, že peklo není, nebo že tam nikdo nebyl, a proto nemůžeme vědět, jak to tam vypadá.Já sestra Faustýna, jsem z Božího rozkazu v pekle byla a mám rozkaz o tom napsat, ne mluvit.Když jsem se vzpamatovala z toho hrozného vidění, začala jsem se ještě více modlit za hříšníky a ještě více se vystříhám veškerého hříchu.
Čerpáno z knihy Služebnice Boží -Sestra Faustýna apoštolka Božího milosrdenství .Mons. Miloslav Klisz.Vydala Matice cyrilometodějská s.r.o. v Olomouci 1998
Helena Kowalská, sestra Faustýna, pocházela z chudé rodiny, vzdělání neměla žádné, sotva se naučila číst a psát, přesto byla obdařena dary Ducha svatého:rozumem, moudrostí, radou.Dovedla poradit sestrám, otec Sopoćko, aby ji vyzkoušel, předkládal jí různé problémy a otázky k posouzení a ona dávala bezchybné odpovědi.Měla odvahu napomenout i starší sestry, dokonce vytknout určité věci i představeným i matce generální představené, ale vždy to dělala s mírností, úctou a činila tak, jak zdůrazňovala, na popud samého Ježíše Krista.
Vyznačovala se velikou láskou k bližním, potřebným, hodně se modlila za duše v očistci trpící.Žila stále v přítomnosti Boží.Od chvíle, kdy zatoužila po řeholním životě, prožila všechny stupně mystického života od vzletů až po duchovní noc-až po sám vrchol.
Měla charismatické dary:
a)nadpřirozená vidění smyslová:viděla očima obraz Pána Ježíše milosrdného v Plocku a ve Vilně,
b)vnitřní vidění Pána Ježíše, posetého ranami, Dítěte Ježíše, vícekrát viděla Matku Boží, svatou Rodinu, sv.Barboru,
c)měla prorocké sny (známé i v životě sv.Boska), ve snu viděla a slyšela především sv.Terezii.
Občas dovedla číst v cizích myšlenkách, poznávala stav duše člověka, se kterým hovořila, zda je nebo není ve stavu milosti posvěcující.Když byl ve stavu těžkého hříchu, trpěla velkými bolestmi na rukou, nohou a v boku.
Na vzdálenost poznávala umírající a jejich potřeby a pak jim modlitbou pomáhala.Ukazovaly se jí duše v očistci a prosily o pomoc.Snažili se ji znepokojovat zlí duchové, kteří se jí zjevovali v různých podobách.
V roce 1936 prožívala v Krakově strašné vidění pekla:,,Dnes jsem byla v doprovodu anděla v hlubinách pekla.Je to obrovské místo, místo věčných trestů, trápení duší zavržených:první je ztráta Boha, druhé ustavičné výčitky svědomí, třetí vědomí, že tomu tak bude na věky, čtvrté trápení je oheň, který proniká duši, ale nezničí ji.Další muka jsou ustavičná temnota, strašný zápach.Přes temnoty se satani a duše vzájemně vidí, vidí zlo své i zlo cizí.Trápením pro duše je přítomnost satanova, obrovským utrpením je strašné zoufalství, nenávist Boha, ustavečné proklínání a rouhání.Jsou to muka společná všem.K těm však přicházejí ještě muka osobní, muka smyslů.Čím duše hřešila, tím je i trápena způsobem, který se nedá vylíčit.Ať si tedy již zde na zemi každý hříšník uvědomí, že čím na zemi hřešil, tím bude trestán na věčnosti.
Toto vše píši z Božího rozkazu, aby se žádná duše nevymlouvala, že peklo není, nebo že tam nikdo nebyl, a proto nemůžeme vědět, jak to tam vypadá.Já sestra Faustýna, jsem z Božího rozkazu v pekle byla a mám rozkaz o tom napsat, ne mluvit.Když jsem se vzpamatovala z toho hrozného vidění, začala jsem se ještě více modlit za hříšníky a ještě více se vystříhám veškerého hříchu.
Čerpáno z knihy Služebnice Boží -Sestra Faustýna apoštolka Božího milosrdenství .Mons. Miloslav Klisz.Vydala Matice cyrilometodějská s.r.o. v Olomouci 1998